Slovník

Odvětví matematiky zabývající se operacemi a strukturami, jako jsou grupy, okruhy a tělesa.

Nahrazení přesné hodnoty hodnotou přibližnou, u níž známe odhad chyby.

Přímka, k níž se graf funkce libovolně blíží, aniž by ji protnul.

Zobrazení, které je současně prosté i na; každému prvku odpovídá právě jeden obraz.

Okamžitá rychlost změny funkce; směrnice tečny ke grafu v daném bodě.

Číslo přiřazené čtvercové matici; nulový determinant znamená singulární matici.

Rovnice obsahující neznámou funkci a její derivace; popisuje dynamiku dějů.

Relace, která je reflexivní, symetrická a tranzitivní; rozkládá množinu na třídy.

Součin všech přirozených čísel od 1 do n; udává počet permutací n prvků.

Útvar vykazující soběpodobnost v různých měřítkách a zpravidla neceločíselnou dimenzi.

Předpis přiřazující každému prvku definičního oboru právě jednu hodnotu.

Množina s asociativní operací, neutrálním prvkem a inverzemi ke všem prvkům.

Rovnice det(A − λE) = 0, jejíž kořeny jsou vlastní čísla matice A.

Zobecnění součtu; určitý integrál odpovídá obsahu plochy pod grafem funkce.

Nauka o počítání konfigurací — kombinací, variací a permutací.

Vlastnost posloupnosti nebo řady blížit se ke konečné limitě.

Hodnota, k níž se funkce či posloupnost blíží, aniž jí musí dosáhnout.

Exponent, na který je třeba umocnit základ, aby vzniklo dané číslo.

Obdélníkové schéma čísel; reprezentuje lineární zobrazení mezi prostory.

Souhrn navzájem odlišných objektů chápaný jako jeden celek.

Uspořádaná n-tice, v níž se každý prvek dané množiny vyskytne právě jednou.

Přirozené číslo větší než 1 dělitelné pouze jedničkou a sebou samým.

Míra očekávatelnosti jevu, nabývající hodnot od 0 do 1.

Studium vlastností prostorů zachovávaných při spojitých deformacích.

Prvek vektorového prostoru; geometricky veličina se směrem a velikostí.

Poměr, v němž se celek má k větší části stejně jako větší část k menší.

Změna rychlosti za jednotku času; vektorová veličina o jednotce m·s⁻².

Zánik částice a její antičástice za vzniku záření o odpovídající energii.

Ohyb vlnění za překážkou nebo štěrbinou srovnatelnou s vlnovou délkou.

Změna frekvence vlnění při vzájemném pohybu zdroje a pozorovatele.

Teorie popisující elektrické a magnetické pole jako dvě stránky jednoho pole.

Míra neuspořádanosti systému; v izolovaném systému neklesá.

Elementární částice elektromagnetického záření s nulovou klidovou hmotností.

Vzájemné přitahování těles s hmotností; v OTR zakřivení časoprostoru.

Součin hmotnosti a rychlosti; v izolované soustavě se zachovává.

Snižování teploty tělesa předáváním tepla chladnějšímu okolí.

Skládání vlnění, při němž vzniká zesílení nebo zeslabení výsledné amplitudy.

Atom téhož prvku lišící se počtem neutronů, a tedy nukleonovým číslem.

Skutečnost, že některé veličiny nabývají jen nespojitých, diskrétních hodnot.

Zdroj koherentního světla využívající stimulovanou emisi záření.

Vektorová veličina popisující silové účinky magnetického pole; jednotka tesla.

Velmi lehká elektricky neutrální částice interagující jen slabě.

Obor zkoumající šíření světla, jeho odraz, lom a vlnové vlastnosti.

Ionizovaný plyn obsahující volné elektrony a ionty, jako celek neutrální.

Prudký nárůst amplitudy kmitání, blíží-li se budicí frekvence vlastní.

Elektromagnetické záření kratších vlnových délek než ultrafialové.

Vlastnost tělesa setrvávat v klidu či rovnoměrném přímočarém pohybu.

Stav, kdy elektrický odpor látky klesne pod kritickou teplotou na nulu.

Obor zabývající se přeměnami energie a chováním makroskopických soustav.

Podíl užitečné a dodané energie; u reálného stroje vždy menší než jedna.

Vzdálenost dvou nejbližších bodů vlnění se stejnou fází.

Energie izolované soustavy je konstantní, může měnit jen svou formu.

Zachycování částic na povrchu pevné látky; liší se od absorpce do objemu.

Prvek první skupiny periodické tabulky; velmi reaktivní, tvoří kation M⁺.

Organická látka s aminovou i karboxylovou skupinou; do bílkovin jich vstupuje 20.

Ion nesoucí záporný náboj; při elektrolýze putuje k anodě.

Nejmenší částice prvku zachovávající jeho chemické vlastnosti.

Oddělení složek směsi na základě rozdílných teplot varu.

Rozklad látky průchodem stejnosměrného elektrického proudu roztokem či taveninou.

Schopnost atomu přitahovat vazebný elektronový pár; nejvyšší má fluor.

Bílkovina urychlující biochemickou reakci, aniž se sama spotřebuje.

Produkt reakce kyseliny s alkoholem za odštěpení vody.

Prvek jako fluor, chlor, brom či jod; velmi reaktivní nekov.

Rozkladná reakce, při níž se látka štěpí za účasti vody.

Metoda dělení směsi podle rozdílné afinity složek k mobilní a stacionární fázi.

Atom nebo skupina atomů nesoucí elektrický náboj.

Jev, kdy látky mají stejný souhrnný vzorec, ale odlišnou strukturu.

Látka zvyšující rychlost reakce snížením aktivační energie, sama se nemění.

Vazba vzniklá sdílením elektronového páru mezi dvěma atomy.

Částice tvořená dvěma či více atomy spojenými chemickou vazbou.

Děj, při němž atom odevzdává elektrony a zvyšuje své oxidační číslo.

Míra kyselosti roztoku; záporný dekadický logaritmus koncentrace iontů H₃O⁺.

Makromolekulární látka vzniklá spojením velkého počtu opakujících se jednotek.

Děj opačný oxidaci; atom přijímá elektrony a snižuje oxidační číslo.

Látka, v níž se rozpouští jiná látka za vzniku roztoku.

Chemicky čistá látka složená z atomů dvou či více různých prvků.

Metoda stanovení koncentrace postupným přidáváním odměrného roztoku.

Počet vazeb, jimiž se atom v molekule váže na atomy sousední.

Konkrétní forma genu na daném místě chromozomu.

Jednobuněčný organismus bez pravého jádra; nejrozšířenější forma života.

Prostředí s určitými podmínkami, které obývá společenstvo organismů.

Nejmenší útvar schopný samostatného života a rozmnožování.

Vnitřní obsah buňky mimo jádro, v němž jsou uloženy organely.

Makromolekula nesoucí genetickou informaci; má tvar dvojité šroubovice.

Společenstvo organismů a jejich neživé prostředí propojené toky látek a energie.

Postupná změna dědičných znaků populací v průběhu generací.

Přeměna oxidu uhličitého a vody na cukry za využití světelné energie.

Úsek DNA nesoucí informaci pro vznik určitého znaku či bílkoviny.

Souhrn veškeré genetické informace organismu.

Schopnost organismu udržovat stabilní vnitřní podmínky.

Organela rostlinné buňky, v níž probíhá fotosyntéza.

Útvar z DNA a bílkovin, na němž jsou lineárně uspořádány geny.

Souhrn všech chemických dějů probíhajících v organismu.

Dělení jádra, při němž vznikají dvě geneticky shodné dceřiné buňky.

Náhodná dědičná změna genetické informace; zdroj variability.

Samovolný průchod rozpouštědla membránou z méně do více koncentrovaného roztoku.

Soubor jedinců téhož druhu žijících v určitém čase na určitém místě.

Organismus, který loví a usmrcuje jiné organismy jako svou potravu.

Organela, na níž probíhá překlad genetické informace do bílkoviny.

Postupná a zákonitá změna druhového složení společenstva v čase.

Trvalé soužití dvou různých druhů, zpravidla k oboustrannému prospěchu.

Nauka o klasifikaci a pojmenovávání organismů podle příbuznosti.

Nebuněčná částice množící se výhradně uvnitř hostitelské buňky.

Skupina mnohobuněčných heterotrofních organismů schopných pohybu.

Konečný a jednoznačný postup vedoucí k vyřešení dané třídy úloh.

Rozhraní, jímž jedna aplikace zpřístupňuje svou funkčnost jiné.

Základní jednotka informace nabývající hodnoty 0 nebo 1.

Rychlá paměť uchovávající často používaná data pro zrychlení přístupu.

Uspořádaná kolekce dat umožňující efektivní ukládání a dotazování.

Zařízení či program řídící provoz mezi sítěmi podle stanovených pravidel.

Kostra aplikace určující její strukturu a přebírající řízení běhu.

Funkce mapující libovolně dlouhý vstup na řetězec pevné délky.

Nesprávné chování programu způsobené vadou v návrhu či implementaci.

Program převádějící zdrojový kód do strojového nebo mezikódu.

Obor zabývající se utajením a ověřováním pravosti sdělení.

Proces hledání a odstraňování chyb v programu.

Programové vybavení spravující hardware a poskytující služby aplikacím.

Soubor pravidel určujících formát a pořadí zpráv při komunikaci.

Přepracování kódu zlepšující jeho strukturu bez změny vnějšího chování.

Technika, kdy se funkce volá znovu na menší podúloze.

Úložiště zdrojového kódu spolu s historií jeho změn.

Počítač nebo program obsluhující požadavky klientů.

Převod čitelných dat do podoby srozumitelné jen držiteli klíče.

Převod celého zdrojového kódu na spustitelnou podobu před během programu.

Ověřování, zda se program chová podle zadaných požadavků.

Etapa životního cyklu, v níž se software opravuje a přizpůsobuje.

Evidence změn kódu umožňující návrat k dřívějšímu stavu.

Vytváření virtuálních prostředků nezávislých na fyzickém vybavení.

Mechanismus signalizace chybového stavu přerušující běžný tok programu.

Kopie dat pořízená pro případ jejich ztráty či poškození.

Věda zabývající se výchovou a vzděláváním dospělých osob.

Obor pedagogiky zkoumající cíle, obsah a metody vyučování.

Přizpůsobení výuky rozdílným schopnostem a potřebám žáků.

Systematické posuzování kvality vzdělávacího procesu či jeho výsledků.

Hodnocení poskytující zpětnou vazbu v průběhu učení, nikoli známkou na konci.

Organizační forma, kdy učitel pracuje současně s celou třídou.

Schopnost používat čtení, psaní a počítání v běžných životních situacích.

Metoda vedoucí žáka k samostatnému objevení poznatku.

Souhrn vnějších projevů jedince, jimiž reaguje na okolí.

Přizpůsobení tempa a obsahu výuky jednotlivému žákovi.

Vzdělávání všech žáků v hlavním vzdělávacím proudu bez ohledu na odlišnosti.

Dlouhodobější sociálně-emoční naladění skupiny žáků a učitele.

Soubor znalostí, dovedností a postojů potřebných k zvládnutí činnosti.

Souhrn vzdělávacích cílů, obsahu a podmínek jejich naplňování.

Soubor pohnutek, které jedince podněcují k učení či jinému jednání.

Souhrn pohybových předpokladů a dovedností jedince.

Obor zkoumající osobnost a profesi učitele.

Soubor žákových prací dokládající jeho pokrok v čase.

Metoda, v níž žáci řeší komplexní úkol s praktickým výstupem.

Vědomé promýšlení vlastní zkušenosti s cílem poučit se z ní.

Forma výuky založená na spolupráci žáků v malých skupinách.

Proces osvojování norem a rolí, jímž se jedinec stává členem společnosti.

Hodnocení shrnující výsledky učení po ukončení celku.

Mimořádný předpoklad k vysokému výkonu v určité oblasti.

Cílevědomé působení na rozvoj osobnosti a její hodnotové orientace.

Informace o výsledku činnosti umožňující její další korekci.

Morfém připojovaný ke kořeni slova, jímž se mění jeho význam či tvar.

Obor zabývající se českým jazykem a literaturou.

Znaménka nad písmeny rozlišující výslovnost či význam.

Územně vymezená varianta jazyka odlišná od spisovné normy.

Nauka zkoumající původ slov a vývoj jejich významu.

Nejmenší zvuková jednotka schopná rozlišit význam slov.

Obor zkoumající tvorbu, přenos a vnímání zvuků řeči.

Slovo shodné znění s jiným, ale s odlišným, nesouvisejícím významem.

Figura založená na obráceném pořadí členů ve dvou souvislých úsecích.

Ustálené slovní spojení, jehož význam nelze odvodit ze složek.

Rozsáhlá elektronická sbírka textů určená k jazykovému výzkumu.

Obor zabývající se slovní zásobou jazyka a jejím uspořádáním.

Nauka o stavbě slova a jeho tvarech.

Soubor pravidel pro zápis jazyka písmem.

Slovo znějící podobně jako jiné, avšak s odlišným významem.

Obor zkoumající, jak kontext ovlivňuje význam sdělení.

Obor zabývající se významem jazykových jednotek.

Afix připojovaný za kořen slova.

Nauka o spojování slov do vět a o jejich vztazích.

Slovo shodného či velmi blízkého významu se slovem jiným.

Zápis zvukové podoby jazyka pomocí smluvených znaků.

Vlastnost výrazu užívaného napříč styly a kontexty.

Schopnost slovesa vázat na sebe určitý počet a typ doplnění.

Mluvnická kategorie slovesa vyjadřující ukončenost či průběh děje.

Jednota označujícího a označovaného, základní pojem sémiotiky.

Nespisovná mluva vázaná na určité prostředí či profesi.

Posouzení pravosti, původu a věrohodnosti historického pramene.

Jednostranné připojení cizího území k vlastnímu státu.

Instituce uchovávající a zpřístupňující písemné dokumenty trvalé hodnoty.

Umělecký sloh vyznačující se monumentalitou, dynamikou a kontrastem.

Sdružení řemeslníků téhož oboru hájící jejich zájmy a práva.

Pomocná věda historická zkoumající úřední písemnosti a jejich pravost.

Společenské uspořádání založené na lenním vztahu a poddanství.

Sloh charakteristický lomeným obloukem, žebrovou klenbou a vertikalitou.

Souhrn dějepisného písemnictví i nauka o jeho vývoji.

Pomocná věda historická zabývající se měřením a převodem času.

Přechod od zemědělské k průmyslové výrobě a s ním spjatá proměna společnosti.

Osidlování a hospodářské využívání dosud řídce obydlených území.

Zápis událostí uspořádaný podle jednotlivých let.

Listina omezující moc anglického panovníka ve prospěch šlechty.

Pomocná věda historická zkoumající mince a platidla.

Myšlenkové hnutí zdůrazňující rozum, pokrok a kritiku autorit.

Pomocná věda historická zabývající se vývojem a čtením starého písma.

Doklad minulosti, z nějž historik čerpá poznání; písemný, hmotný či ústní.

Sloh a myšlenkové hnutí navazující na antiku a zdůrazňující člověka.

Hnutí usilující o nápravu církve, jež vedlo ke vzniku protestantských církví.

Sloh s půlkruhovým obloukem, silnými zdmi a malými okny.

Pomocná věda historická zkoumající pečeti a jejich užívání.

Proces soustřeďování obyvatel do měst a šíření městského způsobu života.

Základní zákon státu vymezující uspořádání moci a práva občanů.

Držitel panství vykonávající nad poddanými správní a soudní moc.

Označení pro rozdělení Evropy na východní a západní blok.